Osobitá, zasněná atmosféra, kde světlo a barva se stávají novými prostředky emotivního a duchovního významu, ozvučnicí citových stavů a nálad – to vše nás umaže, když se setkáme s obrazy Miroslavy Oberreiterové / Viktorynové.

    Její výtvarná díla nemají ambice vytvářet dokonalé iluze. Básnickým způsobem transponují vlastní životní příběhy a náhledy, vzrušují člověka k obdivu, přičemž člověk – nemanipulován – stále zůstává hledačem.

Absolvovala Střední umělecko průmyslovou školu v Brně (1986).

Jejími učiteli byli zvláště grafik Antonín Odehnal a Ivan Chatrný. Kreslila od dětství a malovat temperou a olejem začala v patnácti letech. Realismus, romantismus, symbolismus, lyrická abstrakce – to jsou harmonické vlastnosti malířky Oberreiterové, jejího světa.

    Od roku 1987 začíná vystavovat své olejomalby (krajiny, zátiší, portréty) v Brně, Praze,Olomouci, Luhačovicích aj.

V roce 1990 přijímá pozvání na výtvarné sympozium do Itálie,kdy v malebném městě Fanano slaví první mezinárodní úspěchy a uznání. Následují výstavy ve Veroně, Vicenze a posléze v Catanii na pobřeží Sicílie na úpatí Etny. Dostává pozvání do Vídně a roku 1995 uskutečňuje tříměsíční návštěvu Seychelské republiky, jež je souostrovím desítek korálových ostrovů, ležících na východ od afrického kontinentu v Indickém oceánu.

Pořádá zde výstavu v Národní galerii v hlavním městě Viktoria na ostrově Mahé a inspiruje se zdejším podnebím, plantážemi tropických plodin, rybolovem, mořem a jeho obyvateli.

Začíná obohacovat svoji paletu čistými barvami s ostrým koloritem modrých a zelených tónů. Tento svět ticha a barev je i součástí této výstavy.

    Obrazy jako jsou: Zeny na mořské pláži, Muži v zeleni pralesa, Korálové zahrady nebo Tropické ráno. Tyto dramatické kompozice, jejichž barevná bohatost je obdivuhodná, jsou velmi výrazné.

Zde se malířka Oberreiterová znovu našla a obohatila svůj výraz i rukopis. Touha po harmonii s přírodou došla k novému naplnění.

Druhou částí obrazů posledních tří let autorčiny práce jsou její tzv. středověké motivy (jak sama zdůrazňuje). Miluje pohádky, hrady, středověkou kulturu, kde ideálem byl ucelený výklad světa, zamknutý sám v sobě. Omne ens est ordinatum“ (veškeré jsoucno je uspořádáno) takové bylo východisko všeho filosofického myšlení. V plátnech Šašek nebo král?, Šachová hra, U staré čarodějnice, Pozdní návraty nebo Kořisti nacházíme „novou“ reflexi o světě, jež malířka vyjadřuje řídkým olejem na způsob akvarelu, dosahuje tak vzdušnosti a světla, což ve velkých formátech, které používá, v nás vzbuzuje pocity tajemna a magického okouzlení.

    Miroslava Oberreiterová je malířka tvůrčí naivity a záleží jen na divákovi, aby se naučil vcházet do vlastního nitra bez klepání“, bez přetvářky a lhostejnosti. Ano, v umění jsou často pravdivější vymyšlené příběhy, obrazy než faktické události.